Vinohradnické stavby

KATEGORIE: Lidové stavitelství

Vinohradnictví a vinařství jedinečným způsobem ovlivnilo a formovalo vzhled krajiny na Slovácku. Zatímco pro velké vinařské obce jsou typické samostatné sklepní komplexy přímo pod vinohrady, nezřídka mající zvláštní pojmenování, vinaři v obcích s menší výměrou vinohradů uchovávají víno ve sklepech u domů, případně je v těchto lokalitách výstavba sklepních areálů záležitostí až druhé poloviny 20. století.

Nejstarším stavebním typem je vinný sklep bez búdy; jen úzkou chodbou zvanou šíje spojený s povrchem země, kde se projevuje architektonicky ztvárněnou průčelní stěnou. Nejrozšířenějším typem je pak sklep s přízemní lisovnou - jde o štítově nebo okapově orientované jednoprostorové stavby s malým větracím otvorem v průčelí a s trámovým stropem a půdou sloužící k uskladnění sena. Šíjí je lisovna propojena s vinným sklepem. Ty měly původně valbovou střechu a byly kryty doškem, stály proto ve vzdálenosti nejméně dvou metrů od sebe, aby v případě požáru oheň tak snadno nepřeskočil. Na Hodonínsku je pro tento typ lisoven charakteristické podepření přesahu střechy v průčelí dřevěnými sloupy, tvořícími tak otevřenou podsíň. Tento střechou chráněný prostor skýtá vinaři příjemnou možnost posedět a besedovat s přáteli i ukládat velké nádoby potřebné k vinařské činnosti. Lisovna bývala jednoprostorová, krytá trámovým stropem, z bezpečnostních důvodů omazaným hlínou a obíleným vápnem. Nejvíce místa v ní kdysi zaujímal mohutný dřevěný vřetenový lis - „pres". Však se také části lisovny, kde stál, říkalo „presúz" nebo „presovňa".

Stavební materiál i vnější úprava stěn byla obdobná jako u obytných domů. Ve 20. století začali vinaři své búdy zdobit názední malbou, nejprve jen jednoduchým ornamentálním pásem nad obrovnávkou nebo drobným rostlinným motivem nad oknem či na žúdru; od 60. let minulého století také rostlinnými či figurálními motivy vyškrabovanými v tvrdé omítce. Odpovídá to vzrůstající reprezentační funkci sklepů, která posílila koncem minulého století v souvislosti s rozvojem podnikání a k níž se o něco málo později přidružila velmi silná funkce turistická, které se podřizují stavby i kulturní a společenské akce ve sklepích. Jmenujme např. dny otevřených sklepů, přehlídky mužáckých sborů, vaření guláše apod. Zvýšený turistický ruch s sebou nese potřebu budovat nové, vším komfortem opatřené objekty, které už samozřejmě neodpovídají historickému rázu a narušují vzhled areálů.

Každá lisovna byla dříve chráněna bytelnými dveřmi a zvláštními bezpečnostními zámky. Říká se jim „ščeňatové" a v Čejči se jich několik dochovalo dodnes. Odemykání takového zámku je náročné, neboť vinař musí prostrčit ruku až po loket malým okénkem a pracuje se speciálním klíčem poslepu, veden citem a zkušeností. Tyto zámky žádný zloděj nepřekoná, jsou tedy spolehlivými ochránci vzácného moku ve sklepě. Často bývá přede dveřmi i laťková branka, jíž se búda uzavírá v době, kdy je třeba sklep větrat.

Zastavte se v některém ze sklepních areálů na Podluží, Hodonínsku anebo Strážnicku. V Moravské Nové Vsi se jeden takový nachází v místech zvaných Výmol a je vyznačen už v mapách z počátku 19. století. Starobylé Těšické búdy najdeme u Mikulčic. Prušánky jsou zase proslulé viniční horou Nechory, která dala jméno skupině sklepů soustředěných na okraji nechorských vinohradů. Několik zdejších staveb z přelomu 18. a 19. století bylo prohlášeno za nemovité kulturní památky, avšak pro špatný stav hliněného zdiva i náročnější požadavky majitelé většinu z nich přestavěli. Kopie některých byly ale vybudovány v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici. Sklepům v Dolních Bojanovicích se říká prostě Búdy a jsou soustředěny v několika řadách na severním okraji obce, s níž postupně srostly. Nejznámější čejkovické sklepy se nacházejí na Zlatém kopci, přímo ve vesnici. Jsou zde zastoupeny jak sklepy s přízemní lisovnou, tak ty s patrovou lisovnou a pár z nich je i památkově chráněno; patří k nim třeba výstavný desátkový sklep na úpatí zmíněného Zlatého kopce. Sklepní areál Pod Dubňanskú horú náležející k Dubňanům je ukryt v údolí na okraji vyšických vinohradů. Odděleně od obce začal od počátku 18. století pod Zárybnickými vinohrady vyrůstat areál Mutěnských búd, který je tak rozlehlý, že tu nedávno pro snadnější orientaci přidělili každému sklepnímu řádku uliční název. Krásnou jsou i poměrně novodobé sklepní uličky v Sudoměřicích a Kozojídkách na Strážnicku. Bezpochyby nejvzácnější je ale soubor více než šedesáti starých sklepů v Petrově - Plžích. Tyto sklepy jsou stavěny od 16. století jednotným stylem s barokně laděným průčelím.

loga