Interiér

KATEGORIE: Lidové stavitelství

Pro celou pomoravsko-panonskou oblast je typické trojprostorové členění domu. Domy obdélného půdorysu byly na Slovácku přízemní s ústřední síní (u okapově orientovaných domů byla průchozí), k níž z jedné strany přiléhala světnice a z druhé komora s dřevěnými schody do sklepa a na půdu. Do síně se vstupovalo z ulice dveřmi chráněnými výše uvedeným žúdrem, kterým byl vchod vlastně opticky zvýrazněn, a vycházelo se z ní spojnicí zvanou gank, ganěk či gánek na náspí ve dvoře, jež bylo chráněno přesahem střechy.

Tomuto typu domu se říká komorový a je rozšířen v rovinatých oblastech s rozvinutým obilnářstvím, protože umožňuje skladování obilí i dalších zemědělských produktů. Černá kuchyně s otevřeným ohništěm se nacházela v zadní části prostorné síně, oddělena od přední části síně zděnou přepážkou. Její název vznikl od toho, že místo bylo začerněné od sazí. Ohniště v síni bylo kombinováno s dalšími otopnými zařízeními, především s chlebovou pecí vestavěnou do přilehlé světnice (jizby), a později s kachlovými kamny ve světnici, vytápěnými rovněž ze síně. Po roce 1850, kdy vešel v užívání sporák, se kuchyň postupně přestěhovala do dvorní části domu, síň se zúžila a změnila se v pouhou chodbu, a odstraněním pece z jizby se z tohoto prostoru stala reprezentační místnost (předtím byla společnou obytnou místností).

Funkčně se světnice dělila na tři části: pracovní, kultovní s jídelní a spací. Tomuto využití bylo podřízeno i uspořádání jejího vybavení. Po pravé nebo levé straně vstupních dveří stála v rohu pec, která zabírala velkou část místnosti a na níž se spávalo. V rohu, diagonálně proti peci, stál stůl s lavicemi a židlí a nad stolem visela rohová skříňka na modlitební knížky a po stranách obrázky svatých. Proto se tato část jizby označovala jako svatý kout. Ve zbývajících rozích byly umístěny postele a truhla na šaty. Pronikání městského vkusu vedlo od druhé poloviny 19. století k uvolňování tradicí daného uspořádání interiéru světnice a k oblibě nových nábytkových typů, zejména tzv. kostnu – nízké skříňky s několika zásuvkami.

Komora byla vybavena nábytkem a nádobami vhodnými pro skladování zemědělských produktů a vstupovalo se z ní po schodech na půdu i do sklepa. Na Strážnicku je komora většinou zachována v uličním křídle. Při pohledu zvenku na čelní stěnu ji lze tušit v místech, kde je zeď zcela bez oken či pouze s jedním nebo dvěma malými větracími průduchy. Často je tu ale již přestavěna na obytnou místnost s okny a podstřeší je z ní nepřístupné. Oknem se mnohdy dokonce nahradil i původní vchod a do domu se vchází přes návratí a dvůr. Na druhou stranu nutno říci, že také na Strážnicku přežívají též stavení s rohovou síní, kde komora je - stejně jako např. na Podluží - v hospodářském křídle ve dvoře.

Podlaha v domě bývala ještě počátkem 20. století z udusané hlíny, několikrát do roka se natírala mazanicí ze žluté hlíny a posypávala žlutým pískem nebo ozdobně polévala vodou.

Tradiční dům na Vyškovsku se vyskytoval v několika půdorysných typech. Uveďme aspoň tři z nich.

První lze označit jako dům komorového typu s žudrem, který se zachoval kupř. v Lysovicích. Taková stavení měla své místo na návsi a orientována byla podélně. V jejich levém okraji je rozměrná síň, která je situována ve směru hloubkovém, a za ní, v dvorovém kolmém křídle, komora. Vpravo od síně je velká světnice a vedle ní malá světnička, za níž následuje podjezd s vraty. Po celé nádvorní straně doprovází kolmé křídlo, tedy část síně a celou komoru plochostropá zavřená chodba, přístupná ze zadního kouta síně. Z chodby se vstupuje do otevřeného arkádového zápraží při stájích a chlévech. V rohu síně, kde se sbíhá stěna vedlejší světnice se stěnou návesní domové fronty, je uzavřená černá kuchyň. Do domu vede vchod z ulice přes uzavřený žudr o šířce síně, která je s ním propojena dveřmi. Nad celým kolmým traktem se táhne patrová horní sýpka, která se vpředu nad žudrem a síní mění v půdní polopatro. Přístupna byla dřevěnými schody ze síně. Hlavní otopné zařízení představovala pec s kachlovými kamny ve světnici, s ústím v černé kuchyni. Síň a žudr plnily především komunikační funkci a světnice byla hlavní obytnou částí domu. Světnička se využívala ke spaní a komory ke skladování, někdy se zde i spalo. Rozvinutější formu tohoto obydlí zastupovalo připojení výměnkářské světničky („véměnku").

Další typ domu pronikl na Vyškovsko ze severu Hané. Vyznačuje se umístěním síně a před ní předstupujícího žudra uprostřed domu komorového typu. Se síní podobně jako na jihovýchodní Moravě sousedí z jedné strany komora a ze druhé jizba. Na tuto základní část domu navazuje průjezd do dvora a výměnek, tvořený síní, černou kuchyní a jizbou, s okny do návesního prostranství. Chlévy se napojují kolmo do hloubky dvora.

Třetí skupinu představuje dům s asymetrickým půdorysem: síň, do níž vede hlavní domový vchod, leží na levém okraji obydlí, z ní pak vedou po pravé straně dveře do jizby a z té se vchází do vyvýšené komory. Jednalo se patrně o nejrozšířenější tvar domu na Hané.

loga