Tisk

Architektura

Lidové stavitelství z regionů Moravy

Jižní část Dolnomoravského úvalu je sídelní krajinou již od pravěku, jak dokládají četné archeologické nálezy. Současná podoba sídel a krajiny se začala formovat od raného středověku, jak potvrzují písemné zmínky z 12.-13. století, kdy byla založena většina současných vesnic v této oblasti. Leckde ovšem vznikaly i na místech osídlených již dříve. Usedlosti jsou postaveny těsně vedle sebe po obou stranách silnice nebo ulice a nazýváme je silnicovky nebo ulicovky, vedoucí podél potoka, který protékal návsí. Historickému jádru všech obcí se dodnes říká dědina. Toto uspořádání vesnice umožňovalo intenzivnější společenský a kulturní život než v horských oblastech s rozptýlenou zástavbou, častější a pravidelnější kontakty obyvatel i jejich účast na výročních obřadech, přispívalo k upevňování sousedských vztahů.

Pouze několik vesnic bylo založeno v druhé polovině 18. století - domy jsou postaveny na pravidelných pozemcích o stejné výměře.

architektura

K silnicovkám či ulicovkám se pojí plánovitě uspořádaná traťová plužina - za zástavbou domů následují zahrady, nazývané podle místa mlatu „humna", dále pole, louky a na okraji katastru mnohdy les. Znamenalo to, že všechny hospodářské pozemky na katastru obce byly rozděleny na tratě podle jakosti půdy a ve všech tratích byl každému ze sousedů přidělen určitý díl země, takže všichni obhospodařovali půdu kvalitní i méně kvalitní. Obecní, tedy všem k použití, bývaly obvykle pastviny, louky a les.

Obce Slovácka jsou oproti jiným regionům poměrně lidnaté (již po třicetileté válce mívaly kolem sta domů), což je dáno příhodnými podmínkami území. Lineární rozrůstání probíhalo intenzivně zvláště v 19. století a pokračuje dodnes. Náves vznikla rozšířením ulice; původně byla zastavěna hospodářskými (komory, stodoly, sklepy) a dnes společenskými stavbami (kaple, škola, požární zbrojnice).

Rostoucí počet obyvatel vedl k vytváření vrstvy bezzemků, kteří si své domy stavěli v okrajových částech obce mnohde zvaných chaloupky. Industrializace druhé poloviny 19. století a příliv dělnického obyvatelstva se na tvářnosti některých vesnic podepsala výstavbou dělnických kolonií a výstavbou nových domů na místě stodol, čímž vznikly nové ulice, paralelní s historickým jádrem.

Přesto si většina obcí dodnes udržela svůj rolnický ráz s patrným původním jádrem.

Venkovskou krajinu ovšem dotvářejí také cesty, mostky, mlýny a jiné hospodářské a technické stavby a dále drobné sakrální objekty: boží muka, kapličky, poklony, kříže, sochy, obrázky svatých, které jsou nejen výrazem křesťanské víry, nýbrž i němými svědky dávných tragických i radostných událostí, na jejichž památku byly postaveny. Vinorodý kraj s sebou navíc nese potřebu specifických staveb pro zpracování hroznů a uchovávání vína – vinné sklepy s lisovnami, místy nazývané búdy nebo presúzy, které nezřídka vytvářejí samostatnou osadu přímo pod vinohrady.

loga